Izolace jsou jednou ze základních součástí stavby, neobejdeme se bez nich, jejich vhodným výběrem i aplikací významným způsobem ovlivníme úroveň kvality celého objektu. Pravdou a zároveň paradoxem bývá, že na ní nesmíte šetřit, protože neušetříte. Jde o to, že jakákoli provizorní, částečná, nedostatečná či špatně udělaná izolace ztrácí smysl.
Od doby, kdy byla k dispozici skelná vata na jedné a IPA na druhé straně, uplynulo mnoho času. Dnes pro každý účel existuje mnoho variant, z nichž si musíme umět vybrat. Mezi nejstarší tepelné izolace patří jistě přírodní materiály, tedy seno, lišejníky či sláma. V polovině 60. let minulého století se začaly ve větší míře objevovat plasty, které se široce uplatnily především v izolacích spodních částí budov, dnes ovšem patří i mezi nejpoužívanější tepelné izolace. Dnes je mnoho typů izolací nejen z hlediska funkce a použití, ale také materiálů a jejich struktury. Základní rozlišení izolačních materiálů je na tepelné izolace a hydroizolace. Do těchto dvou skupin pak můžeme zařadit i speciální izolace akustické či izolace proti radonu a dalším plynům a podobně. Hlavním úkolem tepelných izolací je vytvořit bariéru, která zabrání vniknutí či úniku tepla a to všemi částmi stavby, tedy stěnami, podlahami, stropy či střechami. Aby přinesly očekávaný efekt a dobře fungovaly, je nutné vybrat správný typ, nešetřit, ale také zbytečně neplýtvat a především dbát na přesné a pečlivé provedení. Účelem tepelných izolací je udržet v domě teplo, na druhé straně jejichž prostřednictvím bráníme také přehřívání interiéru v letním období. Obecně mají tepelné izolace nízký stupeň tepelné vodivosti, někdy mohou fungovat i jako izolace akustické. Materiálově lze tepelné izolace rozdělit na pěnové, minerální vláknité materiály a rostlinné materiály.